Během posledních patnácti let zanikla zhruba polovina stálých českých kin. Úbytkem jsou postiženy především venkovské obce.
Provozovatelé kin, zejména těch menších, nemají zrovna na růžích ustláno. Cítí se být diskriminováni při distribuci filmů, trápí je zvyšování cen vstupného a dalších nákladů, i některé nevyhovující právní normy. Tak jako mnoho jiných subjektů se proto někteří z nich sdružili v roce 1999 do Asociace provozovatelů kin. Počet členů se pochopitelně mění; v této době je jich 85 a převažují mezi nimi středně velké a malé obce (jako příklad uvádí tajemnice asociace Irena Prokopová třeba Boskovice, Janské Lázně, Kolín, Křižanov či Bystřici nad Olší). V asociaci jsou dále sdruženi někteří soukromí provozovatelé kin, nikoli však multiplexů.
Hlavním posláním asociace je ochrana zájmů provozovatelů kin v ČR, například ve vztahu k filmovým distributorům, orgánům státní správy a samosprávy, autorským svazům apod. Asociace se rovněž podílí na přípravě příslušné legislativy, poskytuje svým členům poradenské a konzultační služby a zastupuje zájmy svých členů v České filmové komoře.
Místo kinokaváren multikina
Kino bylo do 90. let minulého století téměř samozřejmou součástí každé jen trochu větší obce. Na venkově často představovalo spolu s knihovnou hlavní zdroj místní kultury. Z hlediska sítě kin vypadala ještě počátkem poslední dekády minulého století situace docela nadějně: zatímco v roce 1989 fungovalo v ČR kolem patnácti set kin (včetně letních a kinokaváren), o tři roky později jich podle údajů Unie filmových distributorů dokonce nepatrně přibylo. Pak ale nastává sestup a statistika roku 2002 už uvádí jen 789 kin. Nadále jsou mezi nimi kina letní, chybějí však už kinokavárny a naopak přibyla multikina.
Obdobný vývoj lze zaznamenat u provozovatelů kin. Unie filmových distributorů vede mj. statistiku o jejich úbytku; ten největší se koncentruje do let 1994, 1995 a 1996 - vždy kolem 150. V ostatních letech, dřívějších i pozdějších, ubývalo vždy kolem třiceti až padesáti provozovatelů ročně. V této době provozuje v ČR kino kolem 680 subjektů (údaj se rovněž neustále mění). Kolik je mezi nimi obcí, však nelze podle statistiky unie zjistit.
DPH zvýšila náklady
Filmoví provozovatelé nemohou existovat bez distributorů filmů, ale mají dojem, že při této spolupráci tahají takzvaně za kratší konec. Jde hlavně o známý spor o filmovou nabídku - provozovatelům menších kin se nelíbí, že musí dlouho čekat na nové filmy, že k nim dorazí až poté, kdy jsou dostatečně obehrány v multikinech nebo velkých kinech ve městech. Jejich potenciální domácí diváci proto často nechtějí tak dlouho čekat a raději si dojedou na filmové představení do nejbližšího města. O pozdní reprízu v domovském kině pochopitelně při dnešních cenách vstupenek pak už mohou mít jen stěží zájem.
Zvyšování cen je skutečně problémem. Nejde ale jen o vstupenky. Na vstupné se sice zatím podařilo pětiprocentní DPH uhájit, ale nikoli už na půjčovné. Tam už stoupla tato daň po posledních úpravách na 19 % a je otázka, zda se podaří - jak na Ministerstvu kultury slibují - při opětovné novelizaci zákona ji opět snížit na původních 5 %. Asociace provozovatelů kin dělá v této záležitosti vše, nač jí síly stačí, ovšem rozhodovat se bude jinde. Zvýšení nákladů z titulu této daně je citelné; Irena Prokopová uvedla, že pokud se tato daň platí z tržeb, pak to znamená až 50procentní odvod zisku.
Provozování kina skutečně není bezproblémovou záležitostí. Tím spíše, že stát přispívá kinařům jen velmi minimálně; jde vždy jen o několik stovek tisíc, které lze využít na opravu, modernizaci či rekonstrukci kina. Podaří se je získat tak dvěma třem žadatelům ročně.
Chvála České pošty
Za této situace zní jako z jiné planety zpráva o úspěšném výsledku jednání provozovatelů kin s přepravcem filmových kopií, jímž se stala po delším hledání Česká pošta. Předchozí přepravce, České dráhy, se totiž loni rozhodl, že své dosavadní ceny zvýší na trojnásobek. A aby toho nebylo dost, začaly dráhy zároveň rušit některé stanice, do nichž dříve filmy putovaly.
Asociace proto začala intenzívně hledat jiného přepravce; nezvítězila však - jak by se dalo předpokládat - žádná soukromá společnost, ale firma stále stoprocentně státní, Česká pošta. Nabídla totiž takové podmínky, jaké nikdo jiný. A dokonce pasívně nečekala, až se na ni někdo obrátí. Tiskový mluvčí České pošty Ing. Ladislav Vančura řekl, že když zaznamenali, že České dráhy dělají problém a provozovatelé kin začínají mít potíže, vyšli jim sami vstříc. Výsledkem je, jak uvedla Irena Prokopová, skutečnost, že podle loni uzavřené smlouvy jsou ceny České pošty ve srovnání s požadavky Českých drah čtyřikrát levnější. Konkrétně to znamená, že za přepravu jedné filmové kopie provozovatel zaplatí 96 korun.
"Jednání s Českou poštou dopadlo výborně," zhodnotila stručně tento malý zázrak Irena Prokopová. Okamžitě po uzavření smlouvy si pracovníci pošty začali sami objíždět kina a s jednotlivými provozovateli uzavřeli dílčí smlouvy. Na jejich základě jsou poplatky za přepravu filmových kopií asi poloviční, než činí běžné poplatky za přepravy balíků. Ladislav Vančura řekl, že bylo možné takové ceny stanovit především proto, že jde o smluvně zajištěné, pravidelné služby. Výhodou je i to, že pošta vše zařídí, někde třeba systémem schránek na uložení filmů, od nichž mají klíč provozovatel a poštovní přepravce. Protiklad jednání dvou státních organizací, byť jedna je akciovou společností (dráhy) a druhá ještě podnikem (pošta), je až do očí bijící.
Že jde o úsporu nemalou, svědčí propočet jednoho z členů asociace: na přepravném ušetří ročně asi 40 tisíc korun. Nutno však zdůraznit, že podmínkou pro využívání uvedených cenových výhod je buď členství v Asociaci provozovatelů kin, nebo je příslušný provozovatel zapsán v databázi Unie filmových distributorů. V databázi jsou ovšem prakticky všichni, kdo o sobě dávají alespoň trochu vědět.
Další informace včetně odkazů jsou k dispozici na www.kinari.cz.
