NOVÉ PODNĚTY PRO TRH S EMISEMI SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ

Letošního 30. června vláda přijala usnesení č. 648 k návrhu na sjednání Rámcové dohody o spolupráci při realizaci projektů na snižování emisí skleníkových plynů mezi Českou republikou a Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj (IBRD), která je také...

Letošního 30. června vláda přijala usnesení č. 648 k návrhu na sjednání Rámcové dohody o spolupráci při realizaci projektů na snižování emisí skleníkových plynů mezi Českou republikou a Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj (IBRD), která je také správcem Prototypového uhlíkového fondu.

Usnesení vlády zmocňuje ministra životního prostředí k podpisu zmíněné dohody a ukládá mu, aby vedl s IBRD další jednání a ve spolupráci s ministrem průmyslu a obchodu zabezpečil plnění zmíněné dohody. Pojem skleníkové plyny v daném případě zahrnuje oxid uhličitý, metan, oxid dusný, fluorované uhlovodíky, perfluorované uhlovodíky a hexafluorid síry.

Cílem Rámcové dohody o spolupráci při realizaci projektů na snižování emisí skleníkových plynů mezi Českou republikou a Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj (dále jen dohoda) je snížit emise skleníkových plynů, a to zvýšením efektivnosti užití energie a vyšším využitím jejích obnovitelných a druhotných zdrojů. Dohoda současně přispívá k naplňování mezinárodních závazků přijatých ČR v oblasti životního prostředí, které souvisejí se změnou klimatu. Především jde o Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu, ke které ČR přistoupila v roce 1993 a o Kjótský protokol - v ČR byl podepsán v roce 1998. Náš stát se zavázal, že sníží antropogenní emise v prvním kontrolním období mezi roky 2008 - 2012 o 5 % pod úroveň roku 1990 (v ekvivalentech oxidu uhličitého). Snížení přesahující tento závazek se může výhodně odprodat těm zahraničním zájemcům, pro které je plnění jejich závazků tímto způsobem vhodnější než snižování emisí u vlastních zdrojů. Každá smluvní strana Kjótského protokolu totiž může své závazky plnit i jejich přenesením na jinou stranu či převzít od jiné strany jednotky snížení emisí, které jsou výsledkem společných projektů zaměřených na snížení antropogenních emisí skleníkových plynů v kterémkoli odvětví národního hospodářství.

Prototypový uhlíkový fond (Prototyp Carbon Fund - dále jen PCF), který byl založen v roce 1999, bude zajišťovat mechanismus převodů snížení emisí mezi zeměmi, které se dohodly na společné realizaci projektů. Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj jako správce uhlíkového fondu spolupracuje se státy na přípravě projektů, které povedou ke snižování emisí a za finanční prostředky PCF odkoupí prokázaná snížení emisí, která následně převede na účastníky uhlíkového fondu (vlády Kanady, Finska, Norska, Švédska, Nizozemí a mezinárodní korporace např. British Petroleum, Deutsche Bank, Gaz de France, Mitshubishi, Mitsui, Nors Hydro, RWE a další).

NAPLŇOVÁNÍ DOHODY

Česká republika je jednou ze zemí, které na základě mezinárodní dohody PCF svými aktivy ručí za odkup dosaženého snížení emisí. Nákup snížených emisí bude vycházet ze zadaných podmínek pro výběr projektů a jejich realizaci, o platbě se rozhodne na základě zprávy o prověření snížení emisí. Výhodou je, že mechanismus PCF umožňuje realizovat projekty a následně platbu ihned po podpisu dohody (což se mělo uskutečnit v průběhu srpna tohoto roku - pozn. autorů).

Podmínky k plnění dohody stanovují zákony č.86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, č. 185/2001 Sb., o odpadech a další související normy a vyhlášky. Oporu je možno nalézt v zákoně č. 406/2002 Sb., o hospodaření energií a v usnesení č. 480/1999, kterým vláda schválila dokument Strategie ochrany klimatického systému Země v České republice (vytýčení hlavních úkolů).

Plnění dohody zajistí Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím Státního fondu životního prostředí (SFŽP) ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu v rámci působnosti České energetické agentury (ČEA). Na předběžných jednáních pro období 2003 - 2012 nabídl PCF 5,2 mil. USD na nákup emisních redukcí v ČR: 1,3 miliónu tun CO₂ , z toho prostřednictvím Státního fondu životního prostředí 650 tisíc tun (ročně min.70 tisíc tun) a stejné množství přes Českou energetickou agenturu. Výběr projektů a jejich realizaci budou zajišťovat SFŽP a ČEA formou tzv. zprostředkovatelských smluv, které IBRD s nimi uzavře po podpisu dohody. V rámci zprostředkovatelských smluv budou sjednány konkrétní podmínky výkupu emisních snížení. Příjemcem finančních prostředků mohou být subjekty projektů, které budou realizovat snížení minimálně 1000 tun ekvivalentních CO₂ za rok. S přímou investiční podporou projektů PCF neuvažuje. Subjekt projektu, který bude redukovat emise, může očekávat po splnění smluvních povinností odměnu minimálně 3 USD za tunu ekvivalentu oxidu uhličitého. Stávající možnosti podpory projektů na úspory energie a využívání obnovitelných zdrojů energie poskytované SFŽP a ČEA i nadále trvají.

Česká republika je primárním vlastníkem emisních snížení vytvořených projektovými činnostmi na jejím území. Nezbytný je proto její formální souhlas s realizací uvedených činností. S tím souvisí založení a vedení mezinárodního registru, vytvoření systému převodu jednotek snížení emisí a zajištění dalších administrativních opatření, a to v časovém horizontu do roku 2008.

JAK BUDE PROBÍHAT OBCHOD

S výše uvedenými kroky na cestě k trhu se sníženými emisemi skleníkových plynů souvisí nová direktiva, kterou přijal Evropský parlament na začátku letošního července. Na jejím základě začne v EU od roku 2005 fungovat obchod s právy znečišťovat ovzduší. Tím budou v EU, jakožto v prvním velkém seskupení států na světě, uvedeny do praxe závěry Kjótského protokolu, podle kterých se předpokládá, že do roku 2012 se množství škodlivin vypouštěných na světě do atmosféry sníží o 8 % proti stavu v roce 1990.

Obchod s emisemi bude fungovat tak, že každý stát, který přistoupil ke Kjótskému protokolu, určí druh škodliviny, jejíž emise je nutné snížit, provede její bilanci a stanoví, o kolik a za jakou dobu stát a hlavní znečišťovatelé emise zredukují. Opět platí, že pokud potřebné snižování znečištění původci nebudou moci či nebudou chtít snižovat na území svých států, budou mít možnost odkoupit práva na znečišťování od těch států, které snížily emise o více, než byl požadovaný limit.

Trh emisí skleníkových plynů začne působit pro pět základních oblastí výroby - energetiku, hutnictví, výrobu skla, cementu a papíru - a také pro dopravu. V prvním roce bude 95 % povolení vydáno zdarma, v následujících letech za úhradu. Nutno připomenout, že samotný Kjótský protokol začne platit, až se k němu přihlásí státy odpovídající za 55 % světových emisí. K tomu je nutné připojení Ruska, o němž se vedou jednání. USA se odmítly připojit, vyhlásily však masivní finanční podporu výzkumu změny klimatu.

PODÍL BIOPALIV NA TRHU

V souvislosti s dopravou podotýkáme, že emise skleníkových plynů z provozu dopravních prostředků jsou v EU (stejně jako v ČR) velkým problémem. Evropský parlament proto schválil v květnu tohoto roku směrnici, podle které by podíl biopaliv na trhu měl do konce roku 2005 tvořit nejméně 2 % a v roce 2010 nejméně 5,75 % celkové spotřeby paliv. Naše republika má v této oblasti mírný náskok. Díky aktivní politice Ministerstva zemědělství se jen bionafta podílí na celkové spotřebě motorové nafty necelými 3 %. Dále stoupá užívání bioetanolu jakožto součásti benzinu Natural. Otázkou by byl další vývoj výroby a užití bionafty po jejím případném zařazení do vyšší sazby DPH. Bionafta je dnes na čerpací stanici levnější asi o 2,2 %, v sousedním Německu však asi o 20 %, a to i navzdory tomu, že je tam na tento produkt uvalena základní, tedy nezvýhodněná sazba. Jistý vliv při tom mají i vyšší dotace německých pěstitelů řepky a rozdílné marže prodejců bionafty, kterou v Německu používají hlavně zemědělci a stavební firmy.

Trh emisí skleníkových plynů začne působit pro pět základních oblastí výroby - energetiku, hutnictví, výrobu skla, cementu a papíru - a také pro dopravu.

Česká republika je jednou ze zemí, které na základě mezinárodní dohody PCF svými aktivy ručí za odkup dosaženého snížení emisí.