01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Rizikové analýzy

Rizikové analýzy Z nejrůznějších důvodů, zpravidla pro nedostatek finančních prostředků, nebyla řada uzavřených skládek tuhého komunálního odpadu (TKO) včas zrekultivována a uvedena do stavu, který požadují platné předpisy a technické normy. Od doby, kdy došlo k jejich uzavření a byly získány...

Rizikové analýzy

Z nejrůznějších důvodů, zpravidla pro nedostatek finančních prostředků, nebyla řada uzavřených skládek tuhého komunálního odpadu (TKO) včas zrekultivována a uvedena do stavu, který požadují platné předpisy a technické normy.

Od doby, kdy došlo k jejich uzavření a byly získány průkazné údaje o skutečných ekologických podmínkách na daných lokalitách, je zpravidla značná část tělesa již zarostlá náletovými rostlinami.

Hlavně se však stabilizovalo chemické složení podzemních vod na hodnoty, které ukazují, že ekologické riziko je zanedbatelné, resp. přijatelné. Určitou výjimkou mohou být vyšší obsahy chloridů, jejichž geneze je spojována jak s degradačními procesy některých organických sloučenin uložených na skládkách, tak i s procesy chemickými. Vyšší obsahy, přestože mohou překročit limitní hodnoty ČSN Pitná voda, však představují výrazně nižší ekologické riziko než ošetřování komunikací posypovými solemi.

Při rekultivaci skládek podobného typu by měly být využity principy přirozené atenuace, tj. měly by se uskutečnit jen ty práce, které povedou k odvodu srážkových vod z tělesa skládky, ke zlepšení podmínek růstu stromů apod., a to i v případech, kdy nebudou striktně splněny podmínky ČSN pro rekultivaci skládek.

Základní otázky

V letech 1992-1997 proběhla průběžná kontrola řízených skládek tuhého komunálního odpadu z hlediska jejich možného vlivu na životní prostředí. Na základě těchto materiálů byly zpracovány návrhy na jejich uzavření, resp. zlepšení provozních podmínek. Skládky, které nevyhovovaly požadavkům vyhlášky č. 338/1992 Sb. a č. 513/1992 Sb. byly pak v letech 1996-1997 uzavřeny.

Financování rekultivačních prací starých skládek TKO je pro mnoho měst a obcí problémem, zejména když skládky nespadají do skupiny starých ekologických zátěží, jejichž sanace a rekultivace by byla hrazena ze státních prostředků (z Fondu národního majetku).

Náklady mohou dosáhnout až desítky miliónů korun, v závislosti na velikosti, typu skládky, kategorii odpadů, stupni znečištění v okolí atd.

U řady skládek uzavřených v letech 1994-1996 nebylo zjištěno výrazné znečištění podzemních vod. Skládky zarůstají náletová společenstva, takže některé vypadají lépe než skládky intenzivně rekultivované.

V takovýchto případech je nutno řešit základní otázky:

[*] Vyhovuje stav skládky platným právním předpisům?

[*] Ovlivňuje či může ovlivnit nepříznivě kvalitu vod, případně další složky životního prostředí?

[*] Jak rekultivovat podobnou skládku, když se jeví neúčelné mýtit vzrostlé a zdravé náletové rostliny, které v některých případech již plynule navazují na okolní lesy?

[*] Povede splnění požadavků stanovených v ČSN a ON pro rekultivaci skládek k výraznější změně kvality podzemních vod a hlavně ke snížení potenciálního ekologického rizika?

Praktický příklad

Řešení uvedených problémů v praxi je možno demonstrovat na skládce tuhého komunálního odpadu Kozly. Její historii i současný stav lze považovat pro mnohé skládky v ČR za typické.

Skládka se nachází v terénní depresi na jižním okraji obce Kozly, při silnici Česká Lípa - Dubice. Byla v provozu v letech 1982-1996. Neměla žádné těsnící prvky zabraňující vsaku vod z boků tělesa skládky nebo infiltraci do hlubšího podloží. Stejně nemá prvky, bránící výtoku vod infiltrovaných tělesem skládky.

Množství uloženého odpadu se odhaduje na 524 000 tun. Na skládce byly ukládány převážně odpady z domácností a drobné výroby, papír, plast, odpady pryže, popel a škvára ze spalování uhlí, popel, výkopové zeminy, stavební suť a netoxické průmyslové odpady, tj. nešlo o skládku průmyslového odpadu, hodnoceného jako nebezpečný.

Skládka byla provozována jako řízená a byla v několika etapách rozšířena. Západní část s rozlohou kolem 19 000 m2 a odhadovaným objemem 130-180 000 m3 byla zčásti rekultivována. Odpad zde byl ukládán na volném terénu v mocnosti 3-12 m. Pod touto částí byl umístěn trativod k odvádění přívalových vod ze zamokřeného severního předpolí skládky.

Východní část, provozovaná od roku 1991, má rozlohu přibližně 21 000 m2 a objem uložených odpadů se odhaduje na 150 000-200 000 m3. Mocnost uložených odpadů se předpokládá kolem 2-9 m. Komunální odpad byl ve východní části skládky ukládán bez jakéhokoliv zabezpečení proti možné kontaminaci výluhy.

Skládka není oplocena, vjezd je zabezpečen uzamykatelnou závorou, která prakticky znemožňuje nelegální ukládání odpadů.

V roce 1999 byly podle projektu v patě svahů skládky vybudovány záchytné drény, jejichž účelem bylo kromě zachycení vod prosakujících tělesem skládky i zabezpečení stability svahů před podmáčením paty svahů. Vybudovaná drenáž ústí do tří bezodtokých jímek.

Při vyhodnocování pravidelného monitorování provedeného v druhé čtvrtině roku 2000 však bylo zjištěno, že drény plní svou funkci pouze částečně. Přítok do dvou ze tří jímek je vyšší, než se původně předpokládalo. Pohybuje se kolem 0,2-1,0 l/s (i více).

Na skládce probíhá systematické monitorování kvality podzemních a povrchových vod od roku 1993 do současnosti. K dispozici jsou výsledky monitorování ze 7 monitorovacích vrtů a 2 dokumentačních bodů a jedné studny.

Podle posledních výsledků je zřejmé, že v okolí skládky nebyly zjištěny výrazně vysoké obsahy nežádoucích látek, a to ani v blízké vodoteči. Nadlimitní jsou převážně obsahy chloridů (kolem 3000-4000 mg/l), jejichž koncentrace pro hodnocení starých ekologických zátěží nejsou limitovány.

Jižní okraj skládkového prostoru se stýká s okrajem ochranných vodárenských objektů. V současné době je skládka zarostlá relativně vzrostlou náletovou vegetací.

Právní předpisy

Podle představ státní správy by riziková analýza měla být zpracována v souladu s metodikou Ministerstva životního prostředí (MŽP) z roku 1996 pro hodnocení starých ekologických zátěží, které se využívá pro všechny lokality sanované v rámci programu Fondu národního majetku. Současně bude využito i nových principů zakotvených v nově připravovaném metodickém pokynu týkajícího se přirozené atenuace (biodegradace nežádoucích látek) a připravované aktualizace pro hodnocení ekologického rizika (návrhy MŽP, rok 2000).

V rámci rizikové analýzy by měly být:

[*] posouzeny hydrogeologické podmínky lokality,

[*] určeny hlavní migrační cesty a posouzena pravděpodobnost rozšíření znečišťujících látek,

[*] posouzena teoretická i skutečná rychlost šíření nežádoucích látek ve zvodni,

[*] navržena konkrétní technická opatření na snížení ekologického rizika na dané lokalitě,

[*] předloženy i projektové dokumentace rekultivace skládky z hlediska platného souboru ON a ČSN týkajících se uzavírání skládek,

[*] navrženy nejvhodnější způsoby řešení s minimalizací finančních nákladů.

Význam analýz

Odbor životního prostředí městského úřadu zvážil současnou situaci: kvalita vody se v podstatě stabilizovala a prakticky nevykazuje znečištění. Část skládky byla v minulosti již překryta krycí vrstvou zeminy a roste na ní již relativně vysoká vegetace, nelze zabránit průtok podzemní vody tělesem skládky. Na základě zvážení vznikl racionální, z ekologického hlediska bezpečný a ekonomicky přijatelný postup:

1. Výzva odborným firmám k provedení nabídky na zpracování rizikové analýzy - od analýzy rizika se očekává odborně fundované zhodnocení stávajícího stavu s využitím dlouholeté řady pozorování v monitorovacích vrtech, které v souladu s metodikou MŽP ČR (1996) a postupy US EPA posoudí další trendy kvality podzemních vod.

2. Oponování či odborné posouzení výsledků rizikové analýzy - bude se diskutovat o otázkách spojených s účinností povrchové rekultivace skládky v případě, kdy skládkou podtéká podzemní voda z okolních hornin bez ovlivnění kvality vody. Rovněž je nutno posoudit riziko mírného zvýšení obsahu chloridů. Je nutno vzít v úvahu, že při zimní údržbě komunikací dochází k masivnímu vnášení chloridů do povrchových i podzemních vod, aniž by to bylo legislativními předpisy limitováno nebo zakázáno (s výjimkou ochranných pásem signalizačních systémů železnic, ochranných pásem vodních zdrojů I. stupně atd.).

3. Posouzení možnosti zpracování projektu na minimálně nezbytný rozsah prací, který povede k intenzivnější biologické rekultivaci. Očekává se, že v rizikové analýze budou uvedeny základní ochranné prvky a technická opatření, o která má být současný ochranný systém (jímka, monitorovací sytém) rozšířen.

V rizikové analýze by mělo být rovněž navrženo ukončení monitorování, neboť výsledky jsou již značně stabilizované a vody, vytékající zpod skládky jsou prakticky čisté, s výjimkou zmíněných chloridů.

Základní podmínkou při rozhodování je kvalitní a objektivní riziková analýza. Nestačí splnění formálních požadavků metodiky MŽP ČR, měla by riziko kvantifikovat a hlavně posoudit také stupeň poklesu rizika v závislosti na vynaložených ochranných a rekultivačních pracích. Tento postup, který může mít určitá variantní řešení, sleduje v prvé řadě zamezení plýtvání finančními prostředky městského úřadu, které mohou být využity pro zlepšení životního prostředí obyvatel města jiným efektivnějším způsobem.

Realizace prací

Objektivní rizikové analýzy, které budou popisovat i kvantifikovat reálné ekologické riziko, by se měly stát hlavním argumentem pro realizaci prací, jež mohou být v určité míře odchylné od požadavků ČSN a ON při zachování vysoké ekologické bezpečnosti.

Striktní trvání na dodržování těchto právních předpisů by se mělo týkat pouze starých a dlouhodobě uzavřených skládek, kde dochází k ovlivnění kvality podzemních vod v míře vyšší, než je fónové znečištění z jiných zdrojů. Proto by rizikové analýzy měly - podle dnes již ne tak ojedinělého názoru - vycházet ze zhodnocení:

[*] fónového ekologického rizika na dané lokalitě a v jejím blízkém okolí,

[*] z výsledků dlouholetého monitorování,

[*] z vlastních výpočtů ekologického rizika a parametrů souvisejících se vznikem rizika (rychlost šíření kontaminačního mraku, složení nežádoucích látek atd.),

[*] z dynamiky podmínek přirozeného poklesu ekologického rizika (atenuace), ke kterému dochází postupnou degradací látek uložených v tělese skládky, postupným zárůstem terénu rostlinami atd.

Při zpracování rizikových analýz se přitom neobejdeme bez výpočtů změn rizika v čase, kdy dochází k poklesu obsahu organických látek vlivem přirozené degradace organických látek či sorpci těžkých kovů. Tím se stabilizuje kontaminační mrak, který se již dále nejenom nešíří, ale je tvořen látkami, jejichž zdravotně hygienické riziko postupně klesá.

V případě, že bude vypočteno zanedbatelné ekologické riziko, by mohla být skládka rekultivována nezbytně nutným způsobem, kdy jsou v prvé řadě provedeny práce na zrychlení biologické rekultivace (lokální dorovnání terénu a vysázení rostlin), v případě nutnosti splach odveden ze sousedících pozemků a další opatření. Opětovné vymýcení již vzrostlé vegetace, navážení dalších vrstev zemin s následnou biologickou rekultivací se stává v takových případech odborně nezdůvodnitelné.

Ivan Landa

Envisan, s. r. o.,

České Budějovice

Gabriela Kovalská,

hydrogeolog, Česká Lípa

FOTO ARCHÍV

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down