Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili s Filipem Smolou, starostou Železné Rudy, která patří k nejznámějším turistickým a sportovním střediskům na Šumavě. Filip Smola se také stal tváří únorového čísla časopisu (viz první strana obálky nahoře).
Únorové vydání Moderní obce však obsahuje rovněž velice dlouhou řadu mnoha dalších podnětných a zajímavých textů. Téma měsíce tentokrát nese název Zpětný odběr.
Jako vždy i nyní přinášíme výběr výroků některých zajímavých osobností, jež na stránkách aktuálního únorového čísla našeho časopisu vystupují:
* Filip Smola, starosta Železné Rudy na Klatovsku: Město má 1627 trvale žijících obyvatel, ale v těch nejvíc exponovaných dnech, mezi které patří Silvestr, je u nás, na celém Železnorudsku, podle odhadů 40 až 45 tisíc lidí. Představte si ten nápor na území nebo na spotřebu vody! Obyčejně je nízká, ale na přelomu roku a v sezóně je až dvacetinásobně vyšší, a ten nápor na ČOV. Pro město, které úspěšně provozuje vodárenskou infrastrukturu, je zvládat tyto výkyvy mimořádně obtížné. Další problém představuje parkování a jízda na zasněžených silnicích. Někteří, zejména nezkušení řidiči, působí problémy a dopravní ucpávky. Ale obecně turisty vítáme, dávají nám práci a přinášejí i peníze… … Pro Železnorudsko byly typické takové ty RVHP hotely, tedy ubytovny a hotely z minulé doby. Ty postupně mizí, ale mizí i jiné hotely. Přál bych si, aby zůstávaly hotely. Už jen proto, že hotel generuje další pracovní místa, má jasnou evidenci a kontrolovatelnost hostů. V případě apartmánových bytů se jednak hůře kontroluje počet ubytovaných, jednak se dvě třetiny bytů nebudou nabízet na trhu krátkodobého bydlení, a tam budou chybět. Chápu tendence majitelů hotelů přebudovávat je na apartmánové byty. V apartmánu se může ubytovat více lidí i v době covidu, protože jsou brány jako bytová jednotka. Když se majitelé nepřihlásí k ubytovacímu poplatku, pro město jsou to čisté náklady – plné kontejnery, problémy s neukázněným parkováním. Ale stejně jako Praha a další města s tímto nic nemůžeme dělat. Na druhé straně jsou slušní majitelé apartmánových bytů, kteří se přihlásí k poplatku, když byty pronajímají či užívají.
Ale stává se, že přijde bohatý člověk a koupí si třeba deset bytů, obvykle jako investici, a třeba je ani nevyužívá. To, že je drží, je bohužel naprosto legální, a nemůžeme s tím nic dělat.
* Lukáš Vlček, poslanec, místostarosta Pacova na Pelhřimovsku: Budování liniových skupinových vodovodů dává smysl jen tehdy, když v nich bude stálý pohyb vody – pochopitelně záleží i na rychlosti jejího proudění, na jejím tlaku apod., a pomůže-li takový projekt opravdu všem zúčastněným stranám.
Z tohoto důvodu je třeba, aby se setkávaly i strategie krajských plánů rozvoje vodovodů a kanalizací. Nepomůže nám provádět stále hlubší vrty a místo dosavadních osmdesátimetrových vrtat třeba až do stodvacetimetrové hloubky. Jednak to není investičně levná záležitost, jednak často ani předem nevíte, jak takový hluboký vrt bude perspektivní. Voda z těchto hloubek často obsahuje velká množství železa, manganu apod., takže následně vyžaduje vysoké náklady na svoji úpravu.
Proto jsem zastáncem toho, aby se raději investovalo do liniových skupinových vodovodů než do stále hlubších vrtů u jednotlivých obcí a měst. A uvědomme si i fakt, že každý další samostatný zdroj vody –každá větší studna, každý hlubší vrt – má samozřejmě i svá ochranná pásma, která se pak často nacházejí v místech, kde se zemědělsky hospodaří. Jsem přesvědčen o tom, že liniové skupinové vodovody přinášejí přínosný efekt i proto, že tolik negativně nezasahují do ekonomického života toho či onoho regionu a nevyžadují další a další ochranná pásma.
* Jan Birke, starosta Náchoda, člen rady Asociace vlastníků páteřní vodárenské infrastruktury: Hlavním smyslem rekonstrukcí páteřních vodovodů a propojování vodárenských soustav vidím v zajištění kvalitní pitné vody pro občany této země, a to bez ohledu na to, jestli zrovna bydlí v místech s dostatečnou kapacitou pitné vody, nebo nikoli. Pokud jde o tempo rekonstrukcí páteřních vodovodů a propojování vodárenských soustav, majitelé páteřní infrastruktury v tuto chvíli dělají, co můžou, a stát prostřednictvím Ministerstva zemědělství jim za poslední rok dva velmi vyšel vstříc. Nicméně je nesporným faktem, že za poslední tři desetiletí byly investice do páteřní infrastruktury zásadně nedostatečné. A nyní se zejména hasí problémy…
Podle mě je mimořádně důležité posílit státní podporu propojování vodohospodářské infrastruktury, protože bez toho hrozí, že vodní komfort, jaký dnes máme v podstatě na celém území naší republiky, by mohl v suchých letech velmi rychle zmizet. Je to věc celonárodního zájmu…
Zásobování vodou je klíčovým úkolem každé samosprávy a každého provozovatele vodovodní soustavy. Myslím, že každému v posledních letech už definitivně došlo, jak cenné jsou pro nás zásoby vody a že hrozba sucha je reálná. A to navzdory tomu, že poslední dva roky byly srážkově dostatečné. Větru a dešti poručit neumíme a musíme být tedy připraveni, že se může opakovat několik suchých let za sebou.
* Dan Jiránek, ředitel sekce pro projekty a inovativní přístupy Svazu měst a obcí ČR: Původně byly vodárenské soustavy budovány tam, kde to bylo z ekonomických nebo geografických omezení možné, jako krajské. Také v dobách, kdy nebyly tak časté epizody sucha, se řada občanů zásobovala ze studní a řada obcí z vrtů, které tehdy byly dostačující. Po epizodách sucha je však nyní jasné, že pro zajištění zásobování obyvatel pitnou vodou je potřeba napojit menší vodárenské soustavy s lokálními zdroji na větší soustavy zásobované z více zdrojů – a kromě toho propojit i velké vodárenské soustavy mezi sebou, protože sucho může postihnout i relativně velké území…
Tempo rekonstrukcí páteřních vodovodů a propojování vodárenských soustav však není dostatečné, a kromě dotačních titulů (kterých nikdy nebude dost) je nutné zajistit dlouhodobou udržitelnost vodárenství. Čili nejspíše i finanční nástroje, např. dlouhodobé půjčky s nízkým úrokem, a připravit se i na nárůst ceny vodného (část obcí totiž zatím neúčtuje odběratelům nákladovou cenu).
Nemyslím si, že by propojování vodárenských soustav mohlo vést k tomu, aby se města a obce více spoléhaly na dodávky vody z „jiné vodárenské soustavy“ a – i v souladu s nyní aktuálním obecným trendem k úsporám – začaly zanedbávat údržbu a rekonstrukce svých dosavadních zdrojů vody. Pokud tedy do ceny vody dodávané z velmi vzdáleného zdroje budou správně promítnuté náklady na investice právě třeba do propojování soustav a koneckonců i nárůst ceny energií, které jsou nutné pro přepravu vody půjdou proti tomu.
* Luděk Tesař, ekonom: Obec by měla dobře vědět, co může a co nemůže od banky dostat. Ideální je, aby konzultovala své záměry s nezávislým odborníkem dříve, než se do něčeho pustí. Základem je znát svou finanční kondici a možnosti a vědět, co je a co není na trhu možné a co je výhodné. Banka nemusí vždy jednat v zájmu obce.
Přesto se některé obce snaží ušetřit za odbornou konzultaci s nezávislým odborníkem a dělají poměrně často podstatné a velmi drahé chyby i v řádu stovek či milionů korun.
Nejčastější chyby obcí, se kterými jsem se ve své praxi setkal:
– Zaměření se jen na úroky a ignorace daleko významnějších vlastností úvěru (např. splatnost, možnost nedočerpat, možnost refinancovat, výše splátek…);
– Krátká splatnost, navíc zafixovaná;
– Uhranutí zákonem o rozpočtové odpovědnosti, často kombinované s neznalostí – znovu opakuji známý fakt, zákon žádný strop bezpečného zadlužení neuvádí!
–Fóbie a hysterie přístupu k dluhům – je dluh a „dluh“;
– Zbrklost a spěch, jednání pod tlakem časové tísně (řeší úvěr na poslední chvíli);
– Neznalost zastupitelů a laický přístup;
– Nesprávné srovnávání s domácnostmi – hypotékami;
– Zásahy lobbistů, činovníků obce – střety zájmů;
– „Paúvěry“ – obce chtějí něco, co není normální, či přesněji co neexistuje (např. úvěr, který chtějí nedočerpat, s fixní sazbou a bez ušlých úroků splatit, splatnost a čerpání přesahující v souhrnu 25 let apod.).
* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Městský úřad Vítkov vydal dne 18. 5. 2020 opatření obecné povahy Zákaz vstupu do obory Jelenice, kdy podle § 9 odst. 3 zákona o myslivosti nařídil celoroční zákaz vstupu do honitby Obora Jelenice v katastrálním území Lesní Albrechtice, a to ode dne účinnosti opatření obecné povahy na dobu neurčitou.
S tímto opatřením nesouhlasily jednotky územní samosprávy, a to městys Březová, město Vítkov a město Hradec nad Moravicí (dále jen „obce“), a od počátku se tomuto opatření bránily.
Svůj naléhavý právní zájem odůvodnily tím, že vyhláška upravuje právní režim území, které se přímo dotýká občanů všech tří navrhovatelů. Obora Jelenice, která byla předmětem napadeného opatření, se nachází v katastrálním území městyse Březová a sousedí s k. ú. dalších dvou měst. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů jsou obce povinny pečovat o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem.
Z toho obce odvodily své právo brojit proti dané vyhlášce z pozice jednotek územní samosprávy.
Aktivní legitimace nebyla soudy zpochybněna – tuto informaci je tedy možné aplikovat i v dalších obdobných případech na území ČR se závěrem, že obce jsou aktivně legitimovány proti daným opatřením obecné povahy vystupovat, a to až do fáze soudní obrany.
* Gabriela Kukalová, Lukáš Moravec, Kamil Weber, všichni z Centra daňových studií při katedře obchodu a financí Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze: Obce mohou korigovat nebo stanovit tři druhy koeficientů:
– koeficient přiřazený k jednotlivým obcím podle počtu obyvatel (§ 6 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 3 písm. a) zákona o dani z nemovitých věcí),
– koeficient 1,5 (§ 11 odst. 3 písm. b) zákona o dani z nemovitých věcí),
– místní koeficient (§12 zákona o dani z nemovitých věcí).
Pokud jde o místní koeficient, obec jej může (ale nemusí) stanovit obecně závaznou vyhláškou. Tímto koeficientem se vynásobí daň poplatníka za jednotlivé druhy pozemků, zdanitelných staveb nebo zdanitelných jednotek, popřípadě jejich souhrny, s výjimkou pozemků typu orná půda, chmelnice, vinice, zahrada, ovocný sad a trvalé travní porosty (kódy A a B). Jde o koeficient, s jehož pomocí se stanoví výsledná daň.
Podle § 12 zákona o dani z nemovitých věcí může obec pro všechny nemovité věci na území celé obce nebo pro všechny nemovité věci na území jednotlivé části obce stanovit jeden místní koeficient v rozmezí 1,1 až 5, přičemž koeficient musí být stanoven s přesností na jedno desetinné místo. Tento koeficient je tedy možné stanovit na celém území obce v jednotné výši, nebo je možné ho stanovit pouze ve vybraných jednotlivých částech území obce. Je také možné stanovit pro více jednotlivých částí obce různé výše místních koeficientů. Nejmenší jednotkou „jednotlivé části obce“ může být parcela vymezená parcelním číslem.
* Roman Tvrzník, předseda představenstva neziskové společnosti ELEKTROWIN: K cíli, který České republice stanovila směrnice EP a Rady 2012/19/EU, totiž od roku 2021 každoročně zpětně odebrat 65 procent odpadních elektrozařízení ve vztahu k celkovému množství elektrospotřebičů uvedených na trh v průměru posledních tří let, se blížíme, ale zatím jej vidím jako příliš ambiciózní. Ostatně pro „staré“ členské státy EU byl stanoven již pro rok 2019 a prakticky téměř žádnou touto zemí nebyl dosud naplněn. Je proto výrazně zpochybňován nejen na úrovni WEEE Fora, tedy mezinárodní asociace kolektivních systémů odpovědných za realizaci povinnosti výrobců, jejímž aktivním členem je i ELEKTROWIN, ale především kolektivními systémy v jednotlivých státech EU.
V České republice kromě tohoto obecného cíle 65 procent máme i dílčí cíle pro jednotlivé skupiny elektrozařízení, zejména v kategoriích 1, 2 a 3, které obsahují nejvíce škodlivých látek. ELEKTROWIN proto považuje za významné splnění cíle pro zpětný odběr v těchto skupinách, tj. zařízení na tepelnou výměnu, obrazovky a monitory a světelné zdroje.
Například pokud jde o obrazovky a monitory, tam už stanovený cíl dokonce výrazně překračujeme, a cíl plníme i ve sběru zařízení na tepelnou výměnu. Světelné zdroje v naší společnosti jsou spíše doplňkovou komoditou sběru, nicméně i zde chceme 65% míru sběru zajistit.
Přitom mohu dát ruku do ohně za to, že čísla, která vykazujeme, jsou skutečná a nikde je nenakupujeme, jak to zřejmě dělají některé další subjekty působící ve zpětném odběru odpadních elektrozařízení.
Myslím si, že velký vliv na to, jak se dostat k naplnění celkového cíle vytyčeného Evropskou unií, bude mít vliv i ustanovení zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností (ZVUŽ). Toto ustanovení totiž požaduje, aby od poloviny roku 2023 byli všichni zpracovatelé odpadních elektrozařízení povinně certifikováni podle standardů vytvořených na základě norem CENELEC – Evropského výboru pro normalizaci v elektrotechnice (European Committee for Electrotechnical Standardization), a schválených Evropskou komisí a Evropským parlamentem.
Mimochodem, ELEKTROWIN už od roku 2016 podmiňoval spolupráci se zpracovateli tím, že se smluvně zaváží tyto standardy dodržovat a naše audity se již od roku 2017 zaměřují na dodržování těchto standardů. Od příštího roku budeme samozřejmě vyžadovat platnou certifikaci od nezávislé akreditační autority. Pro zpracovatele, se kterými spolupracujeme, to nebude problém, naopak certifikát vnímají jako svoji konkurenční výhodu.
Pro představu – na 90 % námi zpětně odebraných spotřebičů již nyní zpracovávají firmy, které certifikáty disponují několik let. Odvedli jsme tak práci i za další kolektivní systémy, které certifikaci zatím nevyžadují nebo ji v rámci přípravy ZVUŽ aktivně torpédovali. Ale to už je úděl lídra odvětví…
Pokud však vím, zatím před národním certifikátorem nestojí žádné fronty žadatelů o certifikaci, byť si uvědomuji, že certifikaci stačí získat do poloviny příštího roku. Jenže proces certifikace je pro firmy, které svoje procesy na certifikaci doposud neupravily, náročný a trvá půl až tři čtvrtě roku… Jsem skutečně zvědavý na to, jak někteří ti, kdo dnes elektroodpad zpracovávají – nebo říkají, že jej zpracovávají – se zvládnou certifikovat v termínu daném zákonem.
* Ivana Kabelková, katedra zdravotního a ekologického inženýrství ČVUT a členka výboru CzWA – Asociace pro vodu ČR: Ukazuje se, že pro hospodaření s běžnou dešťovkou je nejvhodnějším nástrojem modro-zelené infrastruktury (MZI). (MZI je síť prvků či opatření pro záchyt dešťové vody nebo její čištění. Spolu s vhodně zvolenými zelenými prvky dokáže zvýšit biodiverzitu, kvalitu půdy a stav podzemní vody, omezit znečištění ovzduší, ušetřit energie, umožní adaptace na klimatické změny či zmírnit riziko přívalových povodní – pozn. redakce.) Běžné deště tvoří asi 65–80 % celkového srážkového úhrnu. Pro řešení silných dešťů (19–34 % celkového srážkového úhrnu) MZI sama o sobě nestačí. Ty musí být odváděny stokovým systémem, nejlépe obsahuje-li retenční prostory a odtok je řízen v reálném čase. Nestačí-li tyto prostory, je vhodné budovat je i na povrchu. K tomu lze využít např. parky, hřiště, parkoviště.
Pro řešení extrémních dešťů však nestačí ani to. Je potřeba budovat nouzové cesty povrchového odtoku na území obce, případně další rozlivné plochy.
* Martina Bětáková, vedoucí oddělení podpory škol Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, místostarostka Psár (okres Praha-západ): Nízký zájem obcí o zřizování svazkových škol je dán jejich nedostatečnou informovaností obcí. Přitom je to velká příležitost, jak řešit situaci s nedostatečnými kapacitami nebo v okolí velkých měst nebo v zapadlých údolích. Podpoříme vedení školy a zřizovatele všude tam, kde to potřebují, aby měli volné ruce a dostatek času a energie věnovat se kvalitní pedagogické práci adaptované na konkrétní podmínky v daném místě…
MŠMT loni otevřelo nový program 133 340 Podpora rozvoje infrastruktury základního vzdělávání zřizovaného obcemi a dobrovolnými svazky obcí. Program cílí specificky na budování nových škol v území ORP s největšími demografickými problémy. Realizace programu probíhá v letech 2021 až 2028 prostřednictvím konkrétních výzev.
Výzva podprogramu není otevřena jen pro svazkové školy, avšak těm stanovuje nižší míru kofinancování. Podmínek pro realizaci projektů je více, mezi ty nejdůležitější patří to, že se podporuje výstavba pouze plně organizovaných škol se dvěma třídami v ročníku, tedy minimálně 18 kmenových tříd.
Pokud obec nebo DSO má připravený záměr na výstavbu nové školy a zvažuje, zda by bylo možné financování z tohoto programu, doporučuje MŠMT kontaktovat zaměstnance ministerstva a domluvit si individuální konzultaci projektového záměru.
Chci však zdůraznit, že Ministerstvo školství má zájem, aby na malých obcích zůstaly prvostupňové školy, nikoliv aby školy byly jen ve větších obcích či městech. Místní vzdělávání je důležité pro udržení komunitního života. Ale je třeba tomu právnímu subjektu nějak ulehčit a svazková škola se ukazuje jako jedna z dobrých cest.*
/rš/
Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na: https://www.profipress.cz/predplatne/.
Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na: https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.
