Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti vyklizení bývalé kliniky na pražském Žižkově

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) odmítl jako zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost proti rozsudkům Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, neboť neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Zároveň byl odmítnut i s ústavní stížností spojený návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Rozsudek Nejvyššího soudu je tedy pravomocný a vykonatelný.

Jak v té souvislosti informovala tisková mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková, obecné soudy se meritem věci zabývaly vyčerpávajícím způsobem, učinily dostatečná skutková zjištění, vypořádaly se s argumentací stěžovatelky a dospěly k logickým právním závěrům, které odůvodnily v ústavně konformních mezích.

Vlastník bývalé plicní kliniky v Jeseniově ulici v Praze 3, aniž by k tomu měl jakoukoli povinnost, uzavřel na základě autonomní vůle a vstřícně se stěžovatelkou smlouvu o výpůjčce, na jejímž obsahu se smluvní strany shodly. Stěžovatelka proto musela při přiměřené míře obezřetnosti počítat i s možností, že po uplynutí sjednané doby výpůjčky kliniky nebude smlouva prodloužena, a ona tak bude muset kliniku přestat užívat. Navíc Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, (vedlejší účastnice řízení) opakovaně uvedla před obecnými soudy, že hodlá kliniku začít využívat pro vlastní účely.

Výkon vlastnického práva v podobě užívání bývalé kliniky pro účely činnosti vedlejší účastnice řízení však není možný, je-li klinika bezdůvodně okupována stěžovatelkou a jejím kolektivem. Je rovněž pravděpodobné, že počátku užívání bývalé kliniky bude předcházet potřebná rekonstrukce objektu, kterou nelze provést, je-li v budově činné stěžovatelčino autonomní centrum.

Podle Ústavního soudu není výkon vlastnického práva, spočívající v požadavku na vyklizení bezdůvodně užívané kliniky, kterou chce začít vedlejší účastnice řízení využívat pro vlastní činnost, v rozporu s dobrými mravy, ani s čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Nelze tolerovat okupaci cizích objektů bez právního důvodu jen proto, že jsou momentálně nevyužívány – v tom nelze spatřovat meze výkonu vlastnictví. Měl-li by stát v úmyslu sám sebe omezit ve vlastnictví v podobných případech a zlegalizovat takzvaný squatting, musel by tak učinit cestou legislativních změn.*

Text usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3419/18 je dostupný na: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2018/IV._US_3419_18_an.pdf.

/tz/

Na snímku: Tzv. autonomní sociální centrum Klinika na pražském Žižkově

Foto: Wikipedie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *