Menu
e-shop
Do detailu promyšlená veřejná stavba, která propojuje sport, kulturu a každodenní život města. Vítězem 11. ročníku České ceny za architekturu se stala Horácká multifunkční aréna v Jihlavě od ateliéru CHYBIK + KRISTOF. Mezinárodní porotu přesvědčila především tím, jak citlivě pracuje s měřítkem a terénem – navzdory své velikosti se přirozeně začleňuje do městské struktury a vytváří kvalitní veřejná prostranství. Porota ocenila také důslednost návrhu, projevující se v jeho celkové architektonické koncepci včetně řešení fasád, interiérů, osvětlení i mobiliáře.
Mezinárodní porota letos ocenila také dalších pět finalistů, udělila Cenu Aleny Šrámkové a dvě čestná uznání. Výsledky byly vyhlášeny 12. listopadu na galavečeru v pražském Foru Karlín, který byl živě přenášen v iVysílání České televize. Pořadatelem soutěžní přehlídky je Česká komora architektů.
Vedle ocenění mezinárodní poroty byly předány také čtyři partnerské ceny: Cena Agentury ochrany přírody a krajiny za vytvoření kulturní dominanty ve venkovském prostředí, Cena Centra pro regionální rozvoj ČR za příkladnou realizaci návrhu vzešlého z architektonické soutěže, Cena společnosti Central Group za inovativní přístup k řešení nového bydlení a Cena společnosti VELUX za práci s denním světlem. Nejvíce hlasů od širokého publika obdržela Horácká aréna, která tak vedle hlavní ceny získala i Cenu veřejnosti.
ČCA je přehlídkou architektury, urbanismu a krajinářské architektury, jejímž cílem je představovat kvalitní a inspirativní realizace vzniklé v České republice během posledních pěti let. Přihlášení je bezplatné, díla nejsou rozdělena do kategorií.
Do letošního ročníku bylo přihlášeno 301 realizací. Z nich mezinárodní porota na základě zaslaných podkladů vybrala 25 nominovaných děl, která na konci srpna osobně navštívila a měla přitom možnost o nich diskutovat přímo s jejich autory. Konečný výběr oceněných realizací je výsledkem nejen osobních prohlídek staveb, ale také intenzivních, mnohdy vášnivých debat, během nichž porotci pečlivě zvažovali kvality jednotlivých děl a vybírali ta nejpřesvědčivější.
Letošní porota spojila různé profesní přístupy architektů a odborníků působících v evropském prostředí. Předsedal jí nizozemský architekt Jeroen van Schooten; v porotě dále zasedli krajinářská architektka Bettina Lamm (Dánsko), architekt Julio de la Fuente (Španělsko), kurátorka a editorka Manuela Hötzl (Rakousko) a architekt Ilja Skoček (Slovensko). „Architektura se nikdy netýká jen budov. Týká se míst, lidí a různých způsobů, jakými může utvářet náš každodenní život,“ uvádí letošní porota ČCA.
Ve společné závěrečné zprávě porota upozornila, že bez osobní návštěvy nelze plně pochopit, jak stavba reaguje na okolí, jak kvalitně je provedena, jak vhodný je výběr materiálů, jak fungují její prostory ani jak je místo skutečně využíváno. Zdůraznila také rozmanitost letošních přihlášek – od drobné architektury a rodinných domů po rozsáhlé veřejné realizace. Rozpočet ani měřítko přitom nebyly rozhodujícími kritérii; klíčová byla promyšlenost, kvalita provedení, přínos pro prostředí a jeho uživatele. „Nejlepší realizace přinášejí více než jen vyřešení úkolu – vytvářejí možnosti, posilují komunity a poskytují svému okolí něco trvalého,“ shodli se porotci během výběru finalistů ČCA.
Na význam České ceny za architekturu a její přínos pro architektonickou profesi i širší veřejnost upozornil také předseda České komory architektů a předseda Grémia ČCA Jan Kasl: „Za podstatný považuji trvající zájem architektek a architektů o účast v soutěžní přehlídce a zároveň pozornost, kterou oceněným dílům věnují investoři i zástupci samospráv. Právě zde vidím smysl Ceny: ukazovat, co kvalitní architektura přináší každodennímu životu, a povzbuzovat ty, kteří o podobě našich sídel a krajiny rozhodují.“
Hlavní cenu České ceny za architekturu 2026 získala Horácká multifunkční aréna v Jihlavě (2025) od architektů Ondřeje Chybíka a Michala Krištofa z ateliéru CHYBIK + KRISTOF; investorem je statutární město Jihlava. Nová aréna nahrazuje původní zimní stadion v centru města a přináší sportovní, kulturní i společenské zázemí, které má městu sloužit k celé řadě účelů. Vedle hokejových utkání se taM mohou pořádat koncerty a další akce pro tisíce návštěvníků.
Horácká aréna v Jihlavě vznikla jako odpověď na volání po kvalitní infrastruktuře pro sport, hudbu, vzdělávání i byznys. Otevřená, živá, přístupná – pro všechny.
Základem architektonického konceptu je rozdělení provozů do dvou nových staveb – eliptické haly a nárožní budovy, mezi nimiž vzniklo široké schodiště v podobě venkovního amfiteátru. Tento veřejný prostor zároveň překonává výškový rozdíl terénu a propojuje okolní ulice. Prosklený parter, výrazná červená fasáda, veřejně přístupná běžecká dráha na střeše a promyšlené detaily interiéru vytvářejí osobitou identitu stavby.
„Horácká aréna je sebevědomou soudobou stavbou, která ve svém prostředí působí překvapivě přirozeně. Porota ocenila také mimořádnou důslednost návrhu – od celkového architektonického a urbanistického řešení přes fasády a interiéry až po osvětlení, mobiliář a vizuální identitu. Návštěva Jihlavy naplno odhalila kvality projektu, jeho vztah k městu i bohatost veřejných prostranství, což porotu nakonec vedlo k udělení hlavní cen,“ konstatuje se ve výroku poroty.
Podle poroty je aréna příkladem, jak se může velká sportovní stavba stát plnohodnotnou součástí městského veřejného prostoru a současně posílit vztah k místu. Návrh arény vzešel z architektonické soutěže, a potvrzuje tak jejich smysl a význam. Aréna získala rovněž Cenu veřejnosti.
Ocenění Finalista náleží nádraží Praha-Bubny (2025) od ateliéru JAKUB CIGLER ARCHITEKTI, autorem návrhu je Jakub Cigler, generálním projektantem byl Metroprojekt. Stanice vznikla jako jedna z prvních staveb na rozsáhlém transformačním území Bubny-Zátory. Výrazným prvkem je lehce působící zastřešení nástupišť z bílého pohledového betonu s kruhovými světlíky, které do prostoru přivádějí denní světlo. Porota ocenila přehlednost uspořádání, kvalitu detailů a materiálů i celkový urbanistický přínos: veřejná dopravní stavba zde napomáhá proměně velké části města.
Nádraží Praha-Bubny
„Stanice není pouhou dopravní stavbou; předjímá podobu čtvrti, která kolem ní teprve vyroste, a staví veřejnou dopravu do centra budoucího rozvoje. Do města vnáší pohyb a zároveň působí mimořádně klidně, jasně a vyrovnaně,“ uvedla porota ve svém hodnocení.
Revitalizace Pivovarských teras ve Vimperku (2024) je dílem týmů Steiner a Malíková krajinářští architekti a ateliéru Roman Brychta Architekti. Autory jsou Pavlína Malíková, Aleš Steiner a Roman Brychta; investorem je město Vimperk. Dříve nepřístupný svah revitalizace proměnila v soustavu teras s odlišnými atmosférami – od městských pobytových ploch přes sad a louku až po intimnější zahradní zákoutí. Nové lávky, schodiště, rampy a pěšiny propojují historické centrum s okolní zástavbou. Porota vyzdvihla především přirozenost celkového řešení a citlivou práci s původními zdmi, terénem, vegetací a historickými stopami místa. Terasy rovněž získaly Cenu Aleny Šrámkové.
Revitalizace Pivovarských teras ve Vimperku
„Architektura a krajina zde nesoupeří se stávající zástavbou, ale umožňují městu, aby bylo lépe propojené, přístupnější a živější,“ ocenila porota.
Oživení Radbuzské náplavky v Plzni (2025), jehož autory jsou Jakub Mareš a Richard Zeman z ateliéru Jsme k světu, představuje více než desetiletý proces proměny zanedbaného nábřeží v živé městské prostranství. Projekt, který začal občanskou a kulturní iniciativou, postupně zpřístupnil břeh řeky a doplnil jej o místa pro posezení, sport i setkávání. Historické dvojmostí, původně určené k demolici, dostalo výrazný červený nátěr a nově slouží také jako místo setkávání s kavárnou. Přibyly schody k řece, posezení, herní prvky i osvětlení. Porotu zaujala jak schopnost architektonických zásahů oživit město, tak dlouhodobé zapojení místních obyvatel a význam veřejných akcí pro rozvoj místa.
Oživení Radbuzské náplavky v Plzni
„Oživení náplavky je příkladem toho, jak mohou občanské a kulturní iniciativy posouvat hranice možného – nově interpretovat historické prvky a podporovat nové formy městského veřejného života,“ konstatovala porota.
Svazková základní škola LOŠBATES v Louňovicích (2025) v okrese Praha-východ vznikla z iniciativy čtyř obcí a na základě mezinárodní architektonické soutěže. Projekt připravily ateliéry Pelletier de Fontenay a SOA architekti, které propojily kanadské a české zkušenosti. Autory návrhu jsou Ondřej Píhrt, Štefan Šulek, Ondřej Laciga, Hubert Pelletier, Yves de Fontenay a Yann Gay-Crosier. Dvoupodlažní škola na rozhraní lesa a zástavby obklopuje velkorysý zelený dvůr v rámci konceptu „lesního kláštera“. Dvůr je místem hry, odpočinku i výuky. Variabilní učební prostory s otočnými stěnami a akustickými závěsy umožňují různé způsoby práce s žáky. Škola zároveň plní důležitou komunitní funkci: sportovní hala, jídelna či umělecká škola mohou sloužit také mimo běžnou výuku. Porota ocenila, že architekti původní zadání aktivně rozvinuli o velkorysé sdílené a venkovní prostory a nově propojili výuku, krajinu a komunitní život.
„Základní škola LOŠBATES ukazuje, jak může spolupráce obcí, ambiciózní zadání a architektonické pojetí přinést nové podněty pro podobu současných škol a stát se tak inspirací pro další obce,“ vyzdvihla porota.
Porotu zaujalo také rozšíření hřbitova v Hostivaři v Praze (2025) od ateliéru Fertyk a BAKYTA, autory návrhu jsou Stanislav Krčmárik, Róbert Bakyta a Lukáš Radošovský. Betonové stěny kolumbária zde vymezují chráněný vnitřní prostor s loukou a solitérním stromem a oddělují jej od ruchu města. Přísná geometrie architektury kontrastuje s volně rostoucí vegetací a proměnlivým světlem. Inovativní je i osazení uren přímo do konstrukce stěn a integrace prvků pro svíčky. Podle poroty vzniklo mimořádně důstojné a soustředěné prostředí pro vzpomínání, které svou sílu čerpá z promyšleného propojení architektury, přírody a pietní funkce místa. Realizace vychází z návrhu, který zvítězil v architektonické soutěži.
Rozšíření hřbitova v pražské Hostivaři
„Síla stavby spočívá v promyšlenosti, střídmosti a schopnosti proměnit jednoduché prvky v místo s hlubokou prostorovou a emocionální intenzitou,“ ocenila porota.
Cenu Aleny Šrámkové, která upozorňuje na přínos žen v současné architektuře, získala revitalizace Pivovarských teras ve Vimperku, na které se významným způsobem coby spoluautorka podílela krajinářská architektka Pavlína Malíková. Porota ocenila nejen kvalitu krajinářského řešení, ale především příkladnou spolupráci napříč profesemi. Krajinářská architektka a architekt byli původně k účasti ve vyzvané soutěži přizváni nezávisle na sobě, rozhodli se však spojit své síly a připravit společný návrh. Výsledek není pouhým součtem oddělených profesních zásahů: historické konstrukce, nové úpravy, zeleň i cesty tvoří soudržný celek. Porota ocenila také způsob spolupráce mezi autory, inženýry, zástupci města a dalšími profesemi zapojenými do projektu.
„Cena Aleny Šrámkové tak oceňuje nejen vynikající krajinářskou architektku, ale i projekt, který ztělesňuje to, co bychom rádi vídali častěji: spolupráci různých lidí a oborů, vzájemnou důvěru a tvorbu něčeho, čeho by nikdo z nich sám o sobě nedosáhl,“ uvedla porota.
Čestné uznání udělila mezinárodní porota Lesnímu koupališti v Liberci (2025), za nímž stojí Jan Vondrák, Jan Mach a Marie Vondráková z ateliéru Mjölk architekti. Obnovené přírodní koupaliště u Lidových sadů doplnil nový pavilon se saunou, barem a šatnami. Jeho střídmá ocelová a dřevěná konstrukce se sněhobílou fasádou a rytmem oblouků připomíná tradiční plovárenskou architekturu. Podle poroty je mimořádný také způsob vzniku: architekti se do dlouhodobé proměny zapojili spolu s místní komunitou, dobrovolníky a městem. Koupaliště zůstává veřejně a bezplatně přístupným místem, které propojuje architekturu s každodenním společenským životem.
„Lesní koupaliště ztělesňuje architekturu péče – péče o místo, jeho historii i lidi, kteří jej využívají. Jeho kvalita není založena na okázalosti, ale na kombinaci jednoduchosti, vytrvalosti, humoru a komunitního ducha,“ uvedla porota.
Čestné uznání získala také přestavba zahradního domku v Panoším Újezdu (2023) na Rakovnicku od architektky Lenky Milerové. Zchátralý kamenný chlívek se proměnil v malý rekreační dům, který nenarušuje charakter původního místa. Velkorysé prosklení a vstup v úrovni zahrady stírají hranici mezi interiérem a okolní zelení; beton, pozinkovaná ocel a původní kámen jsou použity v syrové podobě. Porota ocenila odvahu přijmout jednoduchost i určitou nedokonalost a vyzdvihla vzájemnou důvěru mezi mladou architektkou a investorkou, díky níž mohl vzniknout osobitý prostor s jedinečnou atmosférou.
„Zahradní domek není dokonalý dům. Je to osobité, intimní a dojemné útočiště – malé hnízdo spletené z přírody a betonu,“ uzavřela porota ve svém hodnocení.
V online hlasování na webu České ceny za architekturu zvítězila Horácká multifunkční aréna v Jihlavě. Z 25 nominovaných realizací mohla odborná i laická veřejnost vybírat od 16. června do 31. října 2026. Stejně jako v loňském roce, kdy byla Cena veřejnosti udělena vůbec poprvé, se tak i letos hlasující shodli s mezinárodní porotou.
Cenu Agentury ochrany přírody a krajiny za vytvoření kulturní dominanty ve venkovském prostředí získala Kaple Panny Marie Bolestné v Nesvačilce (2024) v okrese Brno-venkov od architekta Jana Říčného z ateliéru RCNKSK. Stavba na vyvýšeném místě vytváří nepřehlédnutelný orientační bod. Ocenění vyzdvihuje originální dřevěnou konstrukci, poctivou řemeslnou práci a působivý interiér, který nabízí prostor pro ticho a rozjímání. Podstatná je také iniciativa místních obyvatel, kteří se na vzniku kaple podíleli a pomáhali ji financovat.
Kaple Panny Marie Bolestné v Nesvačilce v okrese Brno-venkov
Cenu Centra pro regionální rozvoj ČR za příkladnou realizaci návrhu vzešlého z architektonické soutěže získala Knihovna Olomouc – pobočka Kotelna (2025) od ateliéru kcarch, autory jsou Václav Čermák, Václav Kolínský a Ondřej Šperl. Bývalá sídlištní výtopna se proměnila v knihovnu a kulturní centrum, které obohacuje veřejný život okolního panelového sídliště. CRR oceňuje zejména to, že kvalitní řešení vzešlo z profesionálně připravené architektonické soutěže. Výsledná konverze zachovává původní konstrukci a přináší neokázalé, hravé a funkční řešení, které citlivě využívá potenciál původní stavby.
Knihovna Olomouc – pobočka Kotelna
Cenu společnosti Central Group za inovativní přístup k řešení nového bydlení získal projekt Dostupné bydlení ve Žďáru nad Sázavou (2025) od ateliéru Kuba & Pilař architekti; autory jsou Ladislav Kuba, Tomáš Pilař, Radka Vašut a Ivona Uherková. Oceněné bytové domy propojují racionální prefabrikovanou konstrukci, kvalitní obytné prostředí a udržitelnost. Modulární uspořádání, pavlače a lodžie přispívají k dostatku denního světla, přirozenému větrání a citlivému prolnutí soukromých a sdílených prostor. Uplatnění dřeva i v nosných konstrukcích řadí projekt mezi průkopnické bytové dřevostavby v Česku.
Dostupné bydlení ve Žďáře nad Sázavou je jedním z prvních projektů vícepodlažních bytových dřevostaveb v České republice a příkladem cenově dostupného nájemního bydlení. Projekt vznikl spoluprací města Žďár nad Sázavou a České spořitelny a díky podpoře Ministerstva pro místní rozvoj.
Cenu společnosti VELUX za práci s denním světlem získala přestavba zahradního domku v Panoším Újezdu (2023)na Rakovnicku od Lenky Milerové. VELUX vyzdvihuje především promyšlené využití denního světla, které spolu s velkorysým prosklením propojuje interiér s okolní zahradou, zvýrazňuje charakter použitých materiálů a dává malému prostoru osobitou atmosféru. Realizace zároveň obdržela čestné uznání mezinárodní poroty.
Ocenění za výjimečný počin v oblasti architektury uděluje Akademie ČCA složená z více než padesáti odborníků. V letošním roce jej získalo 60 zadavatelů, kteří v roce 2025 uspořádali architektonické soutěže. Právě loňský rok byl totiž z hlediska soutěží rekordní: Česká komora architektů potvrdila regulérnost u 72 architektonických soutěží, které vyhlásilo celkem 60 oceněných zadavatelů. Ocenění zdůrazňuje význam tohoto způsobu výběru nejlepšího návrhu a vyzvedává zadavatele, kteří dávají přednost otevřenému hledání nejvhodnějšího a nejkvalitnějšího řešení. Toto ocenění bylo vyhlášeno na nominačním večeru 16. června 2026 v pražském CAMP.
Česká cena za architekturu se již poosmé konala za podpory generálního partnera, jímž je společnost Central Group – největší rezidenční stavitel v ČR. Hlavními partnery přehlídky jsou společnost VELUX, AVT Group, VEKRA a Centrum architektury a městského plánování v Praze. Cestu zahraniční poroty ČCA a setkání porotců s českými architekty letos poprvé podpořila Nadace PPF – česká architektura tím získává nové impulzy a příležitost být za hranicemi víc vidět. Partnery galavečera byly společnosti Lenovo a Sapeli.
• 301 přihlášených realizací (uzávěrka 14. dubna 2026)
• 25 nominovaných realizací (představeny 16. června 2026)
• 6 finalistů včetně držitele hlavní ceny (představeni 12. listopadu 2026)
• 1 hlavní cena (představena 12. listopadu 2026)
• 1 Cena Aleny Šrámkové (představena 12. listopadu 2026)
• 2 čestná uznání (představena 12. listopadu 2026)
• 4 ceny partnerů – AOPK, Centrum pro regionální rozvoj ČR, Central Group, VELUX (představeny 12. listopadu 2026)
• 1 Cena veřejnosti (představena 12. listopadu 2026)
• 1 Ocenění za výjimečný počin v oblasti architektury (představeno 16. června 2026)
/tz/
Snímky: archiv soutěže
