Zelený kruh představil studii, která se zabývá klimatickou odolností společnosti

Asociace ekologických organizací Zelený kruh zveřejnila studii Od adaptace na změnu klimatu ke klimatické odolnosti: Aktuální trendy a česká realita. Studie analyzuje nedostatky přístupu k adaptaci v Česku a nabízí doporučení, jak posílit odolnost společnosti vůči klimatickým rizikům.

Autorka studie Od adaptace na změnu klimatu ke klimatické odolnosti, Anna Uhnák Kárník, ve spolupráci s konzultanty z Asociace pro mezinárodní otázky a Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR identifikuje rozpor současnosti: zatímco význam adaptace na změnu klimatu roste, kapacita společnosti řešit komplexní problémy se kvůli propojeným krizím snižuje. Se současnou podobou emisních závazků směřuje svět k oteplení o 2,6 až 3,1 stupně Celsia, daleko za cíl Pařížské dohody. Zároveň čelíme několika strukturálním krizím – od krize zdravotní a sociální péče přes problémy vzdělávacího systému až po krizi bydlení a rostoucí životní náklady.

Kombinujme technická opatření s tzv. měkkými

„Adaptace zaměřená na odolnost znamená rozšíření chápání a provádění adaptace jako posilování celkové odolnosti společnosti. Upřednostňuje kombinaci technických a měkkých opatření a zdůrazňuje komunitní spolupráci, vzdělávání a sociální soudržnost jako cesty ke zvýšení společenské odolnosti a schopnosti čelit i neznámým a vícečetným rizikům," vysvětluje Anna Uhnák Kárník. Tento takzvaný resilienční přístup vyžaduje propojení klimatické agendy se sociální, zdravotní a bezpečnostní politikou, posílení účasti veřejnosti a přizvání oborů mimo přírodní vědy do tvorby strategií.

Studie analyzuje národní adaptační strategii a její akční plán a odhaluje významnou mezeru mezi teorií a praxí. Strategie sice pracuje s pojmy odolnosti a adaptivní kapacity, v praxi se však soustředí téměř výhradně na ekologickou stabilitu a technická opatření. Z 322 úkolů akčního plánu se pouze devět přímo věnuje zdravotně-sociálním dopadům změny klimatu.

Alarmující je stav adaptačních strategií na úrovni samospráv. V průměru pouze čtvrtina obcí s rozšířenou působností má zpracovanou adaptační strategii – nejméně sedm procent v Plzeňském kraji, nejvíce 64 procent v kraji Moravskoslezském. Pouze tři kraje mají vlastní adaptační strategii. Studie upozorňuje na rozpor mezi oficiálním hodnocením plnění cílů na zhruba 80 procent a reálným stavem krajiny, kdy podle dat organizace Člověk v tísni je zhruba polovina krajiny degradovaná.

Co funguje v zahraničí

Součástí studie jsou také příklady ze zahraničí. Vídeň ve své klimatické strategii uplatňuje princip sociální klimatické politiky, která spolu s ochranou klimatu snižuje nerovnosti. Městská klimatoložka prověřuje každý projekt z hlediska dopadů na mikroklima, město vytvořilo systém včasného varování před vlnami veder, proškolilo zdravotní personál v rozpoznání příznaků přehřátí a finančně podporuje sousedskou spolupráci. Bratislava pravidelně aktualizuje Atlas zranitelnosti mapující dopady extrémních událostí na různé skupiny obyvatel a podporuje komunitní zahrady s důrazem na zapojení zranitelných skupin. Anglický Lowestoft po katastrofě způsobené bouří a přílivovou vlnou spustil participativní výzkum, který ukázal, že posílení povědomí a sdílení znalostí o snižování rizik může mít z dlouhodobého hlediska stejně velký dopad jako fyzická infrastruktura.

Studie formuluje doporučení pro státní správu i samosprávy. Na národní úrovni doporučuje rozšířit adaptační strategii o dopady na lidské zdraví a vztahy, do její přípravy zahrnout odborníky ze sociálních věd, začít sbírat data o psychologických a sociálních dopadech změny klimatu a zmapovat rizika chybné adaptace. Samosprávám studie doporučuje integrovat sociální, zdravotní a klimatická data pro identifikaci dopadů na zranitelné skupiny, cíleně rozvíjet místní vazby například formou dotací pro lokální spolky a zajistit kvalitní participaci při plánování adaptačních opatření. Navrhuje také posílit osvětu skrze obecní knihovny a ordinace praktických lékařů.

Celá studie je k dispozici ZDE.

/tz/*