01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Zmrazení je cesta k záchraně

V resortu kultury se v první fázi odhadovaly pouze náklady na přímé záchranné práce. Jen ve státním sektoru to bylo 350 miliónů korun. Dalším krokem je stanovit celkový rozsah škod na kulturních památkách. Odhady přesahovaly 2 miliardy, ale bez velkého množství nestátních institucí. Ještě před...

V resortu kultury se v první fázi odhadovaly pouze náklady na přímé záchranné práce. Jen ve státním sektoru to bylo 350 miliónů korun. Dalším krokem je stanovit celkový rozsah škod na kulturních památkách. Odhady přesahovaly 2 miliardy, ale bez velkého množství nestátních institucí.

Ještě před povodněmi byl posílen rozpočet Ministerstva kultury o 10 mil. Kč. Tato částka se nyní jeví jako kapka v moři, protože by nestačila ani na potřebné vysoušeče. Další navýšení se hledá. Promáčená kultura bude z velké části hledat rezervy ve vlastní kapitole. To se projeví hlavně restrikcemi v organizacích spravovaných Ministerstvem kultury a v udělování grantů zejména do živé kultury. Zastavena bude veškerá investiční činnost, možná s výjimkou rozestavěných objektů, pokud je nebude možné zakonzervovat.

Státní kulturní instituce sbírky pojištěny nemají, protože tyto náklady jsou nad rámec možností resortu. Ze stejných důvodů jsou pojištěné jen některé budovy. Potopených a totálně zničených kulturních objektů je hodně, a v kultuře platí víc než jinde, že některé škody jsou nenahraditelné. "Povodeň zastavila trend vývoje a uvrhla kulturu do permanentního havarijního stavu na 2 - 3 roky," řekl ministr kultury Pavel Dostál.

Sbírkotvorné instituce

O osudech některých institucí jsme dozvídali pravidelně z médií. Patřily mezi ně Sovovy mlýny na pražské Malé Straně, Centrum Egona Schileho v Českém Krumlově, budovy Národní galerie a Národní technické muzeum. O něco později byla středem pozornosti karlínská Invalidovna, kde se potopily sbírky Národního technického muzea včetně archivu architektury, dějin průmyslu a archiválie Vojenského historického archívu.

Jiné instituce a jejich problémy zůstaly mimo okruh všeobecného zájmu, ale neprávem. Mezi takové patřilo Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy. Podle jeho ředitelky Mgr. Evy Balaštíkové ač je území muzea z větší části chráněno osmimetrovým povodňovým valem, voda zaplavila osm budov v areálu zámku a Braunerova mlýna. Nepoškozeny zůstaly jen ty předměty, které byly těsně pod střechou. Muzeum ale přišlo o všechny výstavní sály a o stálou expozici. Škody vznikly v archívech, poškozena byla fotodokumentace, laboratoře. Muzeum vlastnilo speciální technologie, zejména ozařovací a konzervační a tato pracoviště byla kompletně poničená.

Stejně dramaticky vyzněla zpráva PhDr. Jana Munka, ředitele Památníku Terezín. Voda zde zničila přízemí, kanceláře, dílny a vnitřní vybavení. Sbírky byly dotčeny relativně nepatrně, ale škody jsou přesto nedozírné. Zasažen byl archív s transportními listinami českých Židů, kteří byli umístěni v Terezíně. Zatopeny byly Malá pevnost, Muzeum ghetta, krematorium na Židovském hřbitově, bývalá Magdeburská kasárna a další objekty. Nyní je hlavním cílem památník co nejdříve zpřístupnit, protože ztráty se zvětšují tím, že každý den na vstupném přichází památka o 50 tisíc korun.

V tuto chvíli asi nikdo neví, kolik historických dokumentů bylo totálně zničeno, kolik jich bylo sice zmraženo, ale v podstatě stejně odsouzeno k zániku. Záchranné práce totiž měly začít do dvou dnů po opadnutí vody, jinak hrozily plísně. Nicméně zmražení je jedním z neúčinnějších procesů, jak zastavit zhoubné procesy. Pro tento druh historické paměti je jediným způsobem, jak se jej pro danou chvíli pokusit zachránit. Teprve potom přijde na řadu třídění a postupné restaurátorské a konzervátorské zásahy. Množství listin, které by mělo zmrznout, je nepředstavitelné a doba, po kterou v tomto skupenství budou uchovávány, může klidně přesáhnout dvě lidské generace. Důležité je, zda mrazírenské kapacity budou k dispozici po tak dlouhou dobu. Další smutný aspekt je, že tyto dokumenty nebudou po dobu, kdy budou zmrazené, k dispozici.

Zmrazením cesta k záchraně nekončí. Někteří se na tento proces dívají pesimisticky. Například z řad restaurátorských odborníků zaznělo, že takové obrovského množství zmrazených dokumentů se nedá zvládnout .Pro představu spočítala orientačně restaurátorka Národního muzea, že množství, které bylo v daném okamžiku zmrazené, by jeden odborník restauroval 5 tisíc let. Je to samozřejmě možné postavit tak, že 5 tisícům restaurátorů bude stačit rok. Ale je takových odborníků dost a nejsou odhady podhodnocené? Vždyť se jedná o milióny svazků knih a archivních materiálů a nejen kulturního charakteru. Listiny se musí před konzervací vysušit a vakuovat. Kolik je to archů, které se musí takto jednotlivě ošetřit, si lze jen těžko představit. Jedna z úvah, kterou se nyní Ministerstvo kultury zabývá a zkoumá v zahraničí, je záměr speciálně k těmto účelům vybudovat vakuové a mrazící kapacity. Prozatím se podařilo nalézt centrální uložiště v Mochově u Kladna, kde je k dispozici 9 tisíc kubíků mrazících prostor.

Pomoc bude nutná

Těch, kteří už od začátku nabízejí pomoc, je dost. Nabídky přicházejí i ze zahraničí.

Asociace muzeí a galerií vyhlásila veřejnou sbírku.

Peníze je možné zasílat na číslo konta: 27-7705500277/0100

konst. symbol pro bezhotovostní platby: 0558

konst. symbol pro platby v hotovosti: 0379

variabilní symbol: 9999

Našim muzeím a galeriím můžeme pomoci i prostým zájmem. Poté, co tyto instituce otevřou své brány a pozvou nás k návštěvě, neodmítejme. Svou návštěvností prokážeme, že nám osud těchto institucí není lhostejný a vstupné je nezanedbatelným příjmem, který také přispěje k obrodě a normálnímu chodu.

Ludmila Kučerová

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down