Menu
e-shop
Předseda vlády Andrej Babiš včera, 15. prosince 2025, oficiálně uvedl do funkce novou ministryni pro místní rozvoj Zuzanu Mrázovou. Nová ministryně má velké zkušenosti z komunální politiky i státní správy a její první prioritou bude nový stavební zákon.
„Ministerstvo pro místní rozvoj má klíčovou roli v tom, jak se lidem žije a podniká v našich obcích, městech i regionech. Mou prioritou bude nyní nový stavební zákon. Ten je již hotový v paragrafovém znění a zítra ho budeme projednávat na vládě. Já bych chtěla poděkovat všem, kteří se na jeho tvorbě podíleli, protože jsme odvedli skvělou práci. Nový stavební zákon zrychlí a zjednoduší územní plánování i stavební řízení a napraví chyby, které se staly za poslední roky,“ uvedla po převzetí úřadu nová ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová.
Nová ministryně bude klást důraz také na regionální a kohezní politiku. „Je potřeba pomáhat těm nejzaostalejším územím a strukturálně postiženým regionům. Sama pocházím z Ústeckého kraje a moc dobře vím, jak je kohezní politika důležitá,” popsala Zuzana Mrázová. Klíčovým tématem pro ni bude také dostupné bydlení, cestovní ruch a efektivní čerpání evropských fondů.
KDO JE ZUZANA MRÁZOVA?
Zuzana Mrázová (*1978) vystudovala regionální geografii na Univerzitě Karlově. Profesní dráhu začala na Ministerstvu pro místní rozvoj, kde se věnovala územnímu plánování. Později působila jako projektová manažerka v oblasti dotačních programů na rozvoj lidských zdrojů, vzdělávání a regionální rozvoj. Od roku 2015 se aktivně zapojila do komunální politiky v Bílině, kde od roku 2018 zastávala funkci starostky. V roce 2025 byla zvolena poslankyní Parlamentu ČR. Je dlouhodobou podporovatelkou spolupráce státu s obcemi a odbornicí na rozvoj území.
ROZHOVOR PRO MODERNÍ OBEC LONI NA JAŘE
Nová ministryně pro místní rozvoj, kterou je od včerejšího dne Zuzana Mrázová (do minulé soboty, než se znovu provdala, Zuzana Schwarz Bařtipánová), není pro čtenáře Moderní obce zcela neznámá.
V březnu 2024 se svou fotografií na obálce časopisu stala jeho tváří a v rozhovoru uvnitř časopisu se jako tehdejší starostka Bíliny zajímavě vyjadřovala nejen k současnosti a dalšímu rozvoji tohoto severočeského města, ale také obecněji k fungování obcí a měst v naší zemi. Mimochodem, pro titulek rozhovoru jsme si tehdy pomohli i citátem Zuzany Mrázové: Kdo od státu něco chce, měl by mu také něco vracet.
Co tedy loni na jaře Zuzana Mrázová pro Moderní obec a její čtenáře mj. uvedla?
* K byznysu s chudobou. Možnosti měst a obcí v tomto směru jsou marginální, protože k tomu nemáme dostatek pravomocí. V Ústeckém kraji vzniklo vícero různých iniciativ, které se spíše bezvýsledně snažily apelovat na jednotlivé vlády, ať už byly pod jakoukoliv stranickou vlajkou, aby legislativní opatření proti obchodu s chudobou byla účinnější. Pamatuji i návrh „patnáctera opatření“, z nichž se nakonec uskutečnilo snad pouze jediné – cenové mapy pro účely stanovení obvyklého nájmu zpracované Ministerstvem pro místní rozvoj.
Přitom například jedno z těchto navržených opatření, totiž aby pronajímání více než jednoho bytu muselo být živností a splňovat s tím související povinnosti, by řadě měst a obcí i u nás v Ústeckém kraji hodně pomohlo. Stejně jako legislativní zakotvení, aby v rámci dávkového systému byly propláceny ceny nájemního bydlení pro sociálně slabší rodiny na úrovni nájemného v místě a čase obvyklém, což se ne vždy děje, či jasné nastavení hygienických standardů a stanovení počtu m2 na osobu v domácnosti, kdy se běžně stává, že bytech 1+1 nebo 2+1 žije třeba až 10 osob, což je naprosto nevyhovující, jak pro samotnou domácnost, tak i majitele a okolí.
Na druhou stranu oceňuji Ministerstvem práce a sociálních věcí ohlášenou reformu systému sociálních dávek, což by celý systém, a zejména pak kontrolu, mělo učinit jednodušším a transparentnějším. A určitě souhlasím i s tím, že se navrhuje, aby při podání žádosti o přiznání nebo prodloužení dávky mohl být prověřen stav majetku žadatele.
Podobně pozitivně vnímám pokus o znovuzavedení veřejné služby pro lidi, jimž je formou sociálních dávek nebo dávek hmotné nouze dorovnáván životní standard do určitého minima. V Bílině bychom do této praxe určitě opět šli a jsme na to na městském úřadě i v našich příspěvkových organizacích připraveni, byť by to pro ně přineslo určitou zvýšenou, zejména administrativní, zátěž. Jednoduše řečeno, kdo od státu něco chce, měl by státu i něco vracet.
Ale zpět k vaší otázce. Ve spolupráci s městským úřadem a našimi školami jsme například připravili řadu legislativních podkladů pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Úředníci v Praze totiž často neznají problémy, jaké zažíváme u nás „na severu“. Zde se mj. potýkáme i s jakýmsi „šedým záškoláctvím“, kdy někteří rodiče s blahovolnou tolerancí svým dětem zpětně omlouvají bezdůvodně zameškané vyučovací hodiny, na což jejich potomci hřeší a jsou pak ve škole zbytečně neúspěšní, často předčasně opouští systém vzdělání bez získané kvalifikace a komplikuje se jim tak i start do života v dospělosti.
V Bílině dále po vzoru sousedního Mostu realizujeme vlastní projekt Pod ochranou města, v jehož rámci pomáháme například předsedům společenství vlastníků, aby na základě platné legislativy mohli lépe a efektivněji komunikovat s těmi vlastníky pronajímajícími své byty problémovým nájemníkům, kteří pak v domě zhoršují sousedské vztahy a kvalitu bydlení vůbec. Společenstvím vlastníků případně pomůžeme prostřednictvím zpracovaných vzorů i při soudních řízeních apod. Jako město však nemáme pravomoc kohokoliv vystěhovat ze soukromého bytu, i když i taková očekávání občas zaznamenáváme. Celý program a další relevantní informace a podklady máme zveřejněny na samostatných webových stránkách www.bezpecnabilina.cz.
Pro zvýšení pocitu bezpečí a bezpečnosti ve městě se snažíme využívat i chytré technologie. Třeba v rámci kamerového systému městské policie využíváme nejen nejmodernější typy kamer a zvukových senzorů, ale i tzv. chytrý software, který díky přednastaveným vzorcům chování pomáhá operátorkám kamer včas upozornit, a tím i reagovat na určité nevhodné či přestupkové chování. Díky kvalitnímu kamerovému systému můžeme rovněž v řadě případů policii či dalším relevantním orgánům zajistit dostatek důkazního materiálu pro případné řešení přestupkového či trestného jednání.
Chytrý a plošně poměrně rozsáhlý kamerový systém působí také preventivně. Zejména když veřejně, a řekla bych i „píárově“, upozorňujeme na dobré zkušenosti s fungováním systému v některých problémovějších lokalitách.
* K participativnímu rozpočtování. máme za sebou již dva ročníky participativního rozpočtu Tvoříme Bílinu, přičemž ten první byl tzv. „klasický“, kdy se během jednoho roku podávají návrhy, vybírají se z nich ty nejlepší a ty se následně zpravidla ještě v témže roce uskuteční.
Pro druhý ročník jsme si řekli, že chceme-li mít proces návrhů, výběru a realizace projektů opravdu kvalitní, pak pro něj jeden kalendářní rok je příliš krátký, zejména s ohledem na dobu, která pro realizaci projektu v daném roce zbývá.
Proto jsme přešli do modelu 1 + 1, kdy se v prvním roce vyhlásí podmínky participativního rozpočtu, podávají se návrhy projektů, následuje jejich veřejná prezentace a poté z nich občané elektronicky prostřednictvím Mobilního rozhlasu, dnes Munipolisu, tedy komunikační sítě, která spojuje město s občany, vybírají ty, jež se jim nejvíce líbí a které pro svou lokalitu považují za nejužitečnější. Hlasovat samozřejmě lze i v papírové formě prostřednictvím formulářů v informačním centru. Po výběrů a schválení nejlepších projektů nám pak celý druhý rok zůstává na realizaci vítězných projektů.
Každý může využít až tři kladné hlasy pro jednotlivé projekty, ale zároveň udělit některému projektu případně i hlas záporný.
Po prvním ročníku participativního rozpočtu jsme se také rozhodli, že ve městě podpoříme vždy tři nejlépe hodnocené projekty do celkové alokace jednoho milionu korun, ale s tím, že žádný z těchto projektů nesmí mít větší počet negativních hlasů než pozitivních. Tím se pojišťujeme proti tomu, aby se lidé z určité lokality mohli vymezit proti projektu, který by tam jiní občané sice chtěli realizovat, ale jenž by mohl dané místo různým způsobem neúměrně zatížit.
* K „bohatým“ obcím a městům. I když tato vláda – stejně jako vlády předchozí, má problém s tím, že města a obce jako celek na svých bankovních účtech vykazují zůstatky v řádu stamiliard korun, my na radnicích nešetříme proto, abychom šetřili a peníze hromadili. Ale proto, abychom měli finance na investice, které nelze připravit ze dne na den. A zdaleka neinvestujeme pouze do toho, na co jsou dotace. Ostatně investičních dotací pro samosprávy spíše ubývá, než aby jich přibývalo.
* K významu odborných znalostí, týmové práce i dobré komunikace uvnitř radnice, stejně jako s veřejností. Studium geografie mně dalo – a za to svým bývalým učitelům na mé alma mater děkuji – schopnost nahlížet na život a na vazby v území z více pohledů. Ať už z hlediska životního prostředí, tak i z hlediska hospodářského nebo sociálního. Přitom je třeba zachovávat provázanost všech těchto pohledů, aby v daném území život fungoval v rámci udržitelného rozvoje.
Díky tomu, že jsem studovala kartografii a regionální geografii, naučila jsem se například číst v mapách, tvořit je a umět v nich hledat už zmíněné vazby. Koneckonců už od roku 2015 jsme určenou zastupitelkou pro přípravu územně plánovací dokumentace a myslím si, že jsem v tom za město zdatným partnerem pro pořizovatele a zpracovatele územně plánovací dokumetace.
Ovšem odborné znalosti jsou jedna věc, ale neméně důležité jsou také komunikační dovednosti. Můžete být sebevětší odborník na cokoliv, ale pokud to neumíte vysvětlit svým spolupracovníkům či občanům a získat je pro to, nesetkáte se s úspěchem.
Musím říci, že tohle vše, včetně umění kompromisu, se člověk učí hlavně v praxi, jakmile je postaven do jakékoliv pozice. Snad jsem během svého fungování na radnici vnesla poměrně hodně odborných zkušeností a znalostí, ale určitě jsem se tady nemálo naučila. Vím, že mě zkušenost z práce zde posunula významně dál a že na tyto roky budu vždy ráda vzpomínat.
MEZI FINALISTY SOUTĚŽE ARCHITEKT OBCI 2025
Letos v listopadu Zuzana Mrázová, ještě stále jako starostka Bíliny, opět na stránkách Moderní obce dostala značný prostor. To proto, že Bílina (architektka Veronika Šindlerová) postoupila až do finále soutěže Architekt obci 2025, v níž je oceňována spolupráce městských architektů s radnicemi.
Připomeňme, že dalšími finalisty byly obec Vysočina v Pardubickém kraji (starosta Tomáš Dubský a architektka Tereza Šmídová) a město Jindřichův Hradec (starosta Michal Kozár a architekt Lukáš Soukup), které se nakonec stalo celkovým vítězem soutěže.
A ještě jedna důležitá poznámka: Porota soutěže, jejímiž vypisovateli jsou Ministerstvo pro místní rozvoj, Česká komora architektů, Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR, časopis Moderní obec a společnost ABF, a.s., zasedala letos v létě, kdy jméno starostky Bíliny ještě vůbec nebylo zmiňováno v souvislosti s její možnou nominací na post ministryně v příští vládě.
Co letos v listopadu na stránkách Moderní obce v článku Soutěž Architekt obci 2025 ovládli architekti měst Jindřichův Hradec a Bílina i malé obce Vysočina tedy z úst Zuzany Mrázové mj. zaznělo?
* Ke spolupráci města s jeho architektkou Veronikou Šindlerovou. „Nejvíce si vážíme jejího proaktivního přístupu při řešení rozvoje města, jak u velkých strategických projektů, tak u projektů menších, byť by se mohly zdát na první pohled jako nedůležité,“ zdůraznila starostka a vyzvedla zejména přístup Veroniky Šindlerové a její velkou kompetentnost při pořizování územně plánovací dokumentace i podkladů pro rozhodování v území.
„Což se pro laickou veřejnost může jevit jako nejméně důležité z toho všeho, co paní architektka ve městě řešila nebo řeší, ale podle mě je kvalitní územně plánovací dokumentace spolu s územně plánovacími podklady velmi důležité pro plánování rozvoje města v dlouhodobém horizontu,“ dodala starostka.
Za klíčové pro dobrou spolupráci města a její architektky pak označila vzájemnou důvěru, dále respektování často i rozdílných názorů vedení města a městské architektky – a samozřejmě v návaznosti na výše uvedené schopnost hledání kompromisu a jeho přijetí.
* K překážkám nejrůznějšího druhu, které brání efektivnějšímu rozvoji měst a obcí. „Je jich velké množství a bývají různého charakteru. Ať jde o překážky institucionální, finanční, legislativní, technické nebo společenské,“ upozornila starostka. Jako konkrétní příklad uvedla zastaralou či nefunkční legislativu, zdlouhavé povolovací procesy či plánovací procesy včetně někdy nesmyslných požadavků ekologických aktivistů.
Další překážkou bývá nedostatek finančních prostředků, které obce chtějí nebo mohou investovat do plánovacích aktivit včetně spolupráce s architekty v dlouhodobém horizontu. V neposlední řadě je pak podle starostky nutné zmínit i chybějící kompetence samospráv v oblasti urbanismu, architektury ale i nesourodost mezi samotnými architekty, vedením měst a stavebníky či developery.*
Celý text článku, viz zde:
/rš, tz/
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Playing games like dordle can assist alleviate stress, but it would be foolish to spend too much time on them instead of doing other things.