Ochránci přírody upozorňují, že výstavba přehrad neřeší problém sucha v krajině

Český svaz ochránců přírody znovu upozorňuje na rizika rozhodnutí vlády sázet při boji se suchem hlavně na budování vodních nádrží. Reaguje tak na vyjádření představitelů Národní koalice pro boj se suchem i na chystaný kontroverzní zákon o urychlení realizace strategických opatření proti vodním extrémům. Ten navíc vykazuje vážné ústavní i další legislativní nedostatky, jelikož omezuje účast veřejnosti, chystá bezprecedentní vyvlastňování a obchází odborné instituce. Tím, že kabinet deklaruje jako hlavní priority výstavbu přehrad, ignoruje hlavní příčinu sucha – neschopnost krajiny vodu zadržet.

„Přehrady jsou v některých případech nutné pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou, nedokáží však efektivně řešit sucho ani rozsáhlé povodně. Vláda svými plány zcela rezignuje na živou krajinu – na obnovu pramenů, malých přítoků a potoků, přehlíží dramatické sucho na loukách, degradaci polí, kritický stav lesů i úbytek biodiverzity,“ upozorňuje Libor Ambrozek, předseda Českého svazu ochránců přírody (ČSOP).

Připravovaný zákon o urychlení realizace strategických opatření proti vodním extrémům navíc podle informací ČSOP vykazuje vážné ústavní i další legislativní nedostatky, jelikož omezuje účast veřejnosti, chystá bezprecedentní vyvlastňování a obchází Ministerstvo životního prostředí jako ústřední orgán ochrany přírody a krajiny. „Příprava takového zákona popírá základní demokratické principy správního řízení i ústavou garantovaná práva vlastníků,“ varuje Karel Kříž, místopředseda ČSOP, a dodává: „Česká republika přitom teprve nedávno přijala nový stavební zákon a má k dispozici tzv. urychlovací zákon pro strategickou infrastrukturu. Vytváření dalšího speciálního předpisu pro jeden typ staveb považujeme za nesystémový krok, který pouze prohloubí legislativní roztříštěnost.“

Opomíjená rizika

Kontroverzní návrh zákona o urychlení realizace strategických opatření proti vodním extrémům podle informací ČSOP zavádí řadu rizikových prvků:

• Tzv. „certifikát biodiverzity“: Má jít v podstatě o soupis chráněných druhů, vyskytujících se na dotčeném území, přičemž tento soupis zafixuje daný stav na řadu let dopředu. Druhy, které v něm nebudou zapsány – ať už chybou, či úmyslem – nebudou při povolování stavby vůbec brány v potaz, což může vést k vědomé likvidaci vzácných populací rostlin a živočichů.
• Obcházení Ministerstva životního prostředí: Zpracováním certifikátů má být pověřena blíže nespecifikovaná vysoká škola, jmenovaná ke všemu Ministerstvem zemědělství, nikoli resortem životního prostředí.
• Snaha o vyloučení veřejnosti a odborníků: Účast spolků a dotčených občanů ve správních řízeních je paralyzována téměř nesplnitelnými podmínkami (např. zkrácení lhůty pro přihlášení na pouhé 3 dny). Zákon navíc zavádí institut povinného jednoho společného zmocněnce všech přihlášených spolků, což může být snadno zneužito.
• Tlak na vlastníky pozemků: V oblasti vyvlastňování zkracuje zákon lhůtu pro vyjádření vlastníků na pouhý jeden týden a dobu pro předchozí dohodu na 30 dnů, což v praxi znamená nepřípustný nátlak na majitele pozemků souhlasit s prodejem či směnou za výrazně nevýhodných podmínek.
• Deformace správního řízení: Zákon stanovuje úřadům pro správní řízení těžko splnitelné termíny, přičemž při jejich nedodržení nastupuje tzv. fikce souhlasu, tedy fakticky automatické schválení záměru. Zcela vylučuje možnost odvolání a vypouští povinnost rozhodnutí odůvodnit, což popírá základní principy přezkoumatelnosti řízení.
• Rozpor s evropským právem: Ustanovení o nevydávání stanovisek k vlivu na evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti (Natura 2000) i některá další ustanovení staví celý návrh do přímého konfliktu s evropskou legislativou.

Bez zapojení obcí

Zásadním problémem je i samotný proces výběru lokalit pro stavbu přehrad. Jejich seznam, který Ministerstvo zemědělství před lety prezentovalo pouze jako dlouhodobě chráněné profily (územní rezervy) v rámci Generelu LAPV, se tímto zákonem plíživě bez jakéhokoliv veřejného projednání s dotčenými obcemi a obyvateli mění ve veřejný zájem, a tím v hotovou věc určenou k okamžité výstavbě. Mnohá z těchto cenných a lidmi obývaných údolí tak mají být zatopena bez možnosti obrany.

„Český svaz ochránců přírody vyzývá ministerstva k odborné diskusi a k odmítnutí tohoto legislativního návrhu v jeho současné podobě. Skutečná ochrana před vodními extrémy musí vycházet z respektu k přírodním procesům a vědeckým poznatkům, nikoliv z tlaku na stavbu betonových nádrží. Řada našich současných přehrad navíc dlouhodobě bojuje s historickými minimy. Výsledkem našeho společného snažení v boji se suchem přeci nemá být uschlá krajina s vyschlými nádržemi,“ uzavírá Libor Ambrozek.*

/tz/